Žena, která už ví, kdo je

Žena, která už ví, kdo je
Možná ses dlouho srovnávala s ostatními.Koukala jsi, jak žijí, co dokázaly, jak vypadají. A někde uvnitř to bodalo.Ale pak ti došlo, že každý má svůj čas, svůj příběh a svoje tempo. A že když se pořád díváš ven, zapomínáš vidět to, co máš uvnitř sebe.
Přestala jsi chtít být dokonalá. Už tě nebaví se pořád snažit vypadat, že máš všechno pod kontrolou. Protože život prostě takový není a ty taky ne. A to je v pořádku.Když jsi to přijala, ulevilo se ti.
Dřív jsi se bála ukázat, že tě něco bolí. Schovávala jsi slzy, protože jsi nechtěla vypadat slabě. Ale víš co? Síla není v tom, že nepláčeš. Síla je v tom, že to zvládneš i s těma slzama.
Kolikrát jsi se zadržela jen kvůli pochybnostem.Měla jsi chuť něco zkusit, ale ten tichý hlas v hlavě říkal "A co když to pokazíš?"
A pak jsi pochopila, že tohle "co když" tě brzdí víc než jakákoli chyba.Tak jsi to prostě udělala. Možná s obavama, ale i s odvahou.
Už tolik nepřemýšlíš. Nepřehráváš si každé slovo dokola, nesnažíš se všechno rozebrat. Víš, že ne všechno potřebuješ pochopit. Některé věci prostě stačí cítit.
Naučila ses neuhýbat, když je to těžké. Už neutíkáš, protože víš, že právě v těch chvílích, kdy máš chuť se schovat, rosteš nejvíc.
Přestala jsi se bát porušit pár pravidel, protože sis všimla, že některá z nich byla napsaná jen proto, aby tě držela zpátky. A ty už se nechceš zmenšovat, jen aby ses vešla.
Už nepotřebuješ shazovat jiné, abys sama zazářila.Víš, že světla je dost pro všechny. A když se raduješ z druhých, tvoje světlo nehasne, jen sílí.
Nedovolíš už nikomu, aby ti říkal, co můžeš a co ne.Tvůj život patří tobě. A tvůj potenciál taky.
Když něco pokazíš, netrestáš se.
Místo toho si řekneš "Dobře. Zase jsem se něco naučila."A jdeš dál.
Už nemlčíš. Dřív jsi držela slova v sobě, protože ses bála, že někoho zklameš.Teď mluvíš, protože víš, že když se umlčíš, ztratíš kousek sebe.
Nebojíš se měnit. Dřív tě to děsilo, teď to bereš jako součást života. Rosteš, vyvíjíš se, zkoušíš a právě v tom je tvoje krása.
A konečně se umíš pochválit.Už se neschováváš za "to nic nebylo".Víš, že to něco bylo.
A že jsi to zvládla.
Psychicky silná žena nejsi proto, že bys byla dokonalá.Ale proto, že jsi opravdová.Protože padáš, vstáváš, odpouštíš si a pořád zůstáváš laskavá.A to je ta největší síla ze všech.