Univerzální víra
Žijeme ve světě, kde se lidé po tisíciletí přou o to, čí cesta je ta pravá a čí Bůh je mocnější. Přitom stačí poodstoupit od náboženských dogmat a podívat se na jejich čistou esenci.
Zjistíme fascinující věc: Všechna velká učení světa nás učí v podstatě totéž. Kdybychom odhodili nálepky a nechali jen to podstatné, zbyl by nám univerzální návod na šťastný a čestný život.1. Zlaté pravidlo- Základní kámen lidstva
Téměř každá víra obsahuje verzi tzv. "Zlatého pravidla".
Křesťanství: "Miluj bližního svého jako sebe samého."
Islám: "Nikdo z vás není věřící, dokud nepřeje svému bližnímu to, co přeje sobě."Buddhismus: "Nezraňuj druhé tím, co by působilo bolest tobě."
Všechna tato učení směřují k jedinému- k hluboké empatii.
Pokud člověk jedná fér a s úctou, naplňuje podstatu všech svatých knih najednou, aniž by musel citovat jedinou kapitolu.
Všechny směry kladou důraz na to, co se děje uvnitř nás, v tichu naší duše.
V buddhismu je to "správné myšlení" a bdělost nad každým hnutím mysli.
Křesťanství nás učí, že pravda se neukazuje navenek, ale v tom, co vidí jen Bůh.
Vědomí, že "nad námi" (nebo hluboko v nás) existuje instance, která vidí rozpor mezi slovy a činy, je univerzálním kompasem lidstva. Upozorňuje nás, že před vlastní pravdou nelze utéct.
Ať už tomu říkáme Karma, boží mlýny nebo prostý fakt, že sklízíme to, co jsme zaseli, princip zůstává stejný. Vesmír usiluje o rovnováhu.
Pokud někdo zneužívá dobrotu druhého, narušuje tento přirozený řád.
Buddhismus učí, že každá akce má svůj následek a všechna abrahámovská náboženství připomínají odpovědnost za každý náš krok.
Kdyby se všechna náboženství spojila, jejich společnou ústavou by byla bezpodmínečná úcta k životu.
Války vznikají z nepochopení forem- rituálů, jmen a symbolů.
Ale mír vzniká z pochopení obsahu.
Člověk nemusí být teologem, aby žil svatý život.
Stačí být fér, věrný, podporující a mít vnitřní hrdost.
Skutečná víra se neprokazuje tím, kolikrát člověk navštíví chrám, ale tím, jak se zachová v nouzi, jak pevně drží své slovo a zda dokáže být čestný i tehdy, když se nikdo nedívá.