Když se ženy stávají živoucími. Dědictví kurtizán, gejš a kněžek

Když se ženy stávají živoucími.
Dědictví kurtizán, gejš a kněžek.

Možná o tom nevíš, ale v hloubce sebe neseš něco, co se nedá naučit v moderním světě.

Něco, co nemá nic společného s perfektním tělem, dokonalostí nebo výkonem.

Něco, co kdysi tvořilo ženy, kvůli kterým se psaly básně, měnila politika a otáčely se dějiny.

 Tahle síla nepochází z tvrdosti, ale z přítomnosti.

Ne z dokazování, ale z vědomí, kdo jsi.

Ne z kontroly, ale z vnitřního klidu.

A právě to je dědictví, které po sobě zanechaly kurtizány, gejši a chrámové kněžky.

Kurtizány- ženy, které uměly být viděny

Skutečné kurtizány nebyly jen krásné ženy. Byly to mistryně lidské duše. Znaly sílu pohledu, který se nezalekne pravdy. Doteku, který je pomalý a vědomý. Ticha, které mluví víc než tisíc slov.

Byly to ženy, které dokázaly zpomalit člověka v době, kdy svět spěchal.

A právě díky tomu dokázaly měnit muže, vztahy i politiku. Učily přítomnosti. Intimitě, která není o těle, ale o odvaze být skutečná.

A to je něco, co dnešní uspěchaný svět zoufale postrádá.

Gejši-umění radosti, lehkosti a hravosti

Gejši se nenarodily jako "svůdkyně".
Byly to umělkyně života. Učily se, jak vnést do prostoru lehkost, jemnost a krásu. V jejich učení nebyl tlak, jen ladnost. Ne soutěživost, ale smysl pro přítomný okamžik.

Byly mistryněmi radosti, která není povrchní, ale vychází z duše.

A moderní žena? Ta často zapomíná na hravost, na tanec bez důvodu, na úsměv jen tak.

A právě to je to, co gejši připomínají, že ženskost je stav bytí.

Kněžky ženy, které znaly tělo i energii

Chrámové kněžky byly ty, které rozuměly tělu do hloubky.

Chápaly jeho cykly, jeho paměť, jeho energii.

Věděly, že dech není jen fyzická funkce, ale brána k uvolnění i k emocím.

Byly spojenci mezi zemí a nebem.
Mezi tělem a duší.

A učily, že žena je nejsilnější tehdy, když je otevřená, měkká a pravdivá.

Když to všechno spojíš, tak dostaneš podobu ženství, která nemá nic společného s tím, co nám dnes nabízí reklamy.

Kurtizány tě učí přítomnosti. Gejši tě učí hravosti a radosti. Kněžky tě učí hloubce a tělu.

A dohromady dávají obraz ženy, která:

je měkká, ale pevná uvnitř. Umí zpomalit, když ji svět tlačí. Nesnaží se být dokonalá, jen pravdivá. Cítí své tělo a důvěřuje mu. Neschovává se, ale ani se nevnucuje. 
Tohle je ženství, které je vrozené.

Zapomenuté, ale ne ztracené.

A proč to má význam právě dnes?

Protože dnešní žena je často unavená.
Odpojená. Zatuhlá ve výkonu, ve strachu, v kontrole. 

Ale uvnitř ní stále leží síla, kterou kdysi udržovaly právě tyto ženy.

Síla přítomnosti, radosti, hloubky a pravdy.

Když se s ní znovu spojíš, nezačneš být "jiná". Začneš být víc tím, kým jsi měla být od začátku.

A možná zjistíš, že být ženou není úkol, ale dar.

Ne role, ale návrat.

A že všechny ty části, které na sobě odmítáš,
že právě ty jsou největším zdrojem tvé síly.