Jak jsme si před Vánocemi přivezli Anděla od pana Jelínka z Vrbové Lhoty

Jak jsme si před Vánocemi přivezli Anděla od pana Jelínka z Vrbové Lhoty

Můj syn Daniel byl odjakživa milovník koček. Jednou jsme si tedy řekly, že nastal správný čas splnit mu jeho velké přání a pořídit mu bílé koťátko.
Vypadalo to jednoduše, ale brzy jsme zjistily, že sehnat úplně bílé kotě je malý zázrak. Všechna měla nějaký flíček nebo šmouhu, žádné nebylo opravdu čistě bílé.

Moje mamka se sestrou Markétou se do hledání pustily s odhodláním.

 Procházely inzeráty, volaly, psaly… 

a dlouho se nic nedařilo. 

Až jednoho dne Markéta zavolala mámě a do telefonu nadšeně zvolala

"Mami! Já ji našla!"

Našla na internetu pána, který nabízel tři bílá koťátka.

 Když mu zavolala, zjistila, že už mu zbývá jen poslední. A to mělo být naše.

Rozhodly jsme se pro něj okamžitě. Jediný problém byl, že pán bydlí 100 kilometrů od nás a nikdo z nás nemá řidičák.

Naštěstí náš rodinný přítel Pepa bez váhání řekl, že pro kotě pojedeme.

 A tak bylo rozhodnuto.

  V pátek ráno, v den odjezdu, vstával Dan jako každý jiný školní den.
  O ničem neměl tušení.
  Řekly jsme mu jen, že jedeme na výlet. Naštěstí se po ránu moc nevyptával, tak to nijak neřešil. 

 Když odešel do školy, nasedli jsme do auta já, moje mamka, sestra Markéta, Pepa 
a vyrazili jsme na cestu. 
Když jsme přijeli do Vrbové Lhoty, vystoupili jsme před líbezným malým domečkem, který vypadal jako ze starého filmu, snad z Na samotě u lesa.

  Okolo byla kouzelná zahrada s jabloněmi, ranní vzduch byl chladný a tichý. 
Připadala jsem si jako v pohádce.
 Nebo jako ve snu… ostatně bylo půl osmé ráno, tak to možné klidně bylo...

Přivítal nás usměvavý a sympatický pán s plnovousem. 

 Vyzařovala z něj pozitivní nálada a zvláštní vřelost. 

 Za chvíli přinesl malé bílé koťátko a bylo jasné, že tohle je náš anděl.
 Pán nám začal vyprávět, že je matka koťátka polodivoká. A že k nim chodí i její bába, prabába a praprabába, což nás pobavilo, protože to znělo jako rodokmen kočičího královského rodu.
Chvilku jsme si povídali, poděkovali a pak jsme se vydali na cestu domů. 

 Nikdy jsme neměli bojavá koťata, ale takhle klidné kotě jsem v životě neviděla. 
 Poprvé mezi cizími lidmi v autě a ona usnula. 

Ležela na zádech s roztaženýma tlapkama, naprosto spokojená. 

 Neuvěřitelná pohodářka. 
Opravdový malý anděl. 

Když jsme přijeli domů, nejdřív jsme ji seznámili s naším čivavákem. Chvíli si ji zvědavě očichával, ale brzy ji přijal. 
 A pak už jsme jen připravovali vše na setkání, na které jsme se nejvíc těšili. Na to, až přijde Dan ze školy a uvidí svou malou bílou kočičku. 
 S nedočkavostí jsme čekaly, až Dan dorazí domů. Každá jsme byla na svém místě jako připravená součást překvapení.
A pak konečně cvakla klika a otevřely se dveře. 

 Stála jsem ve vchodu do obývacího pokoje, kde seděla moje sestra Markéta a mamka s koťátkem jemně uloženým v náručí. 

Dan sotva stihl vejít do předsíně, ještě měl na zádech batoh, když jsem mu řekla, že mu přišel balík a že ho má připravený v pokoji. 

Do krabice jsme mu daly krmení pro koťátko a dopis s věnováním. 

  Dan do ní nakoukl, chvíli zíral na obsah, jako by viděl něco z úplně jiného světa a pak se na mě nechápavě obrátil

"Já vůbec nevím o co jde."

Pomalu vešel do obýváku. 
 Tam seděla Markéta vedle mamky, obě mírně nakloněné nad tou malou bílou kuličkou v jejich rukou. 

"Podívej, Dane," řekly jsme. 

V ten okamžik se zastavil.

  A i když je Dan Kozoroh a ti si své city často hlídají, neukazují je hned, tak jeho oči všechno prozradily. Roztály. Zazářily.
 Přistoupil blíž, opatrně natáhl ruce a začal si koťátko mazlit s takovou něhou, jako by měl v dlaních něco křehkého a nesmírně vzácného. A když jsme mu řekly, že koťátko je jeho, přitiskl si ho k sobě jemně, ale s hlubokým citem, jaký Kozoroh umí projevit jen tehdy, když opravdu miluje. 

Když si Dan koťátko chvíli mazlil a trochu se uklidnil z toho velkého překvapení, oznámily jsme mu, že už má i své jméno. 

"Jmenuje se Angel," řekla jsem.  

Dan se na nás podíval, pousmál se a hned přikývl.

"To se mi líbí… asi bych ji tak pojmenoval i sám," řekl a jemně Angel pohladil. 

Pak naprosto nevinně a bez přípravy dodal 

"Tak se jmenuje i jedna pornohvězda."

Všichni jsme propukli v upřímný smích. 

Angel odpočívala dál, nic netuše o tom, jakou povedenou první hlášku při své uvítací ceremonii dostala.

A tak se stalo, že malá Angel, 
 ten náš anděl z Vrbové Lhoty, vstoupila do naší rodiny. 
  Klidná, čistě bílá, jemná a tak dobrá, jako by ani nebyla z tohoto světa. 

Vítej doma andílku.