Dva v jednom

​Někdy mám pocit, že ve mně bydlí dvě úplně rozdílné osoby.

Dva architekti mého života, kteří mají naprosto odlišnou představu o tom, jak by měl vypadat dnešní den.

Na jedné straně stojí to mé Moudré já. Ta dospělá bytost, která rozumí pojmům jako zodpovědnost, vize a dlouhodobý cíl. 

Je to ten klidný hlas, který ví, že bez disciplíny jsou sny jen prázdné bubliny. 

Tahle moje část hlídá hranice, plní sliby a táhne mě dopředu i ve dnech, kdy se mi nechce. 

Je to kotva, která mě drží, abych neodletěla někam do neznáma.

A pak je tu ta druhá strana. 

Můj vnitřní rebel. 

Puberťák, který má na každou logickou argumentaci připravené jedno velké 

"A proč jako?".

Tenhle vnitřní společník nechce slyšet o zodpovědnosti. 

Chce jen cítit přítomný okamžik, vykašlat se na všechny plány a prostě jen existovat. 

Chce se smát, chce si hrát, chce se toulat a chce mít svobodu nic nemuset. 

Povinnosti vnímá jako mříže a řád jako nudu, která ho dusí.

Můj život je v podstatě neustálé zasedání vnitřního parlamentu. 

Je to dialog mezi "měl bys" a "chci". 

Často se přistihnu, jak se uprostřed rozdělané práce zastavím a v hlavě mi běží ostrá debata o tom, jestli by nebylo lepší nechat všechno ležet a jít prostě jen pozorovat mraky.

Dřív jsem se za to trestala. 

Myslela jsem si, že dospělost znamená toho rebela v sobě umlčet, udusit ho pravidly a stát se tím stoprocentně výkonným strojem. 

Ale čím víc jsem na něj tlačila, tím víc mi házel klacky pod nohy.

A pak přišlo smíření u jednoho stolu.

Dneska už vím, že bez toho moudrého já bych nikdy nic nedokončila.

Ale bez toho vnitřního dítěte, bez toho drzého puberťáka, by můj život ztratil barvu. 

Ten rebel je totiž zdrojem mé největší kreativity. 

Je to ta část mě, která se nebojí riskovat, která vnáší do mé práce hravost a která mi připomíná, že nejsem jen součet svých úspěchů a splněných úkolů.

Vítězství není v tom, že jeden druhého přepere. 

Vítězství je v tom smíchu, když si uvědomím, jak komický tenhle vnitřní souboj občas je.

Už se nesnažím být jen jedna z nich. 

Jsem ta, která sedí v čele toho stolu a s láskou sleduje, jak se ti dva hádají. 

Protože vím, že jeden bez druhého by nepřežili. 

Jeden dává mému životu směr a ten druhý mu dává chuť.​

Jsem upřímně zvědavá, který z nich dneska dostane víc prostoru...