Dovol si být neoblíbená

​Mít to "na párku" není póza.
Je to hluboké vnitřní rozhodnutí, že už nehodláš hrát divadlo pro nikoho dalšího.

Je to konec snahy zavděčit se světu, který má pro tebe připravených tisíc šablon, ale ani jednu tvář, která by ti skutečně seděla.

​1. Past kolektivního potlesku

​Od malička nás učí, že oblíbenost je měna. 

Že když budeme milé, pracovité a budeme se usmívat, i když nás věci štvou, získáme "lásku". Jenže to není láska, je to jen odměna za poslušnost.

Ve chvíli, kdy se snažíš zavděčit každému, ztrácíš to nejdůležitější a to vlastní tvář. Stáváš se součtem očekávání tvého okolí. 

V tomhle součtu ty sama neexistuješ.

​2. Svoboda v každodenní volbě

​Být svobodná znamená žít v pravdě i v těch nejmenších detailech dne.

​Znamená to říct "NE" na pozvání, kam se ti nechce, i když se ten druhý urazí.​

Znamená to přiznat, že něco neumíš nebo nechceš dělat, i když se od tebe čeká opak.​Znamená to dělat věci po svém, ne proto, že je to rebelské, ale proto, že takhle je to v souladu s tebou.

​Jakmile se smíříš s tím, že tě někdo může mít za divnou, sobeckou nebo nepříjemnou, získáš neuvěřitelnou moc. 
Moc nad svým časem a svou energií.
 

​3. Jediný soudce, na kterém záleží​

Na konci dne, až zhasneš světlo, tam budeš jen ty. Tvůj dech, tvoje svědomí, tvoje tělo. 

Nikdo z těch rýpalů, sousedů nebo "přátel", kterým ses snažila vyhovět, tam s tebou nebude.

Jediný člověk, kterému se musíš v životě zavděčit, jsi ty sama. 

Pokud žiješ v pravdě se sebou, tvůj vnitřní klid je neotřesitelný. A tenhle klid je víc než tisíc lajků nebo uznalých kývnutí od lidí, kteří tě vlastně neznají.

​4. Pravda jako filtr na lidi​

Žít v pravdě má jeden drsný, ale skvělý vedlejší účinek- Pročistí ti to smečku. 

Lidé, kteří tě využívali pro tvou ochotu se přizpůsobit, odpadnou. 

Bude je tvoje nová integrita štvát. 

Ale ti, kteří tě skutečně milují, zůstanou. Protože tvoje svoboda dá povolení být svobodní i jim.

​5. Mistrovství v každodenním "mít na párku"

​Není to o lhostejnosti k ostatním. Je to o bezmezné loajalitě k sobě.​

Přestat se omlouvat za to, jak se cítíš.​Přestat vysvětlovat své volby těm, kteří je stejně nechtějí pochopit.​

Prostě jen BÝT. V plné síle, s chybami a s klidem v duši.

​6. Buď hrdá na to, že tě "nemusí"​

Většinou nás učí se stydět, když nás někdo nemá rád. 

Máme pocit, že jsme něco pokazily, že jsme měly být milejší nebo přístupnější. 

Ale co když se na to podíváš úplně jinak?

​Být pro někoho "nepohodlná" je důkaz, že máš tvar. 

​Buď na tu neoblíbenost u rýpalů a vysávačů energie hrdá. 

Je to potvrzení toho, že:​

Máš vlastní názor, který neprodáváš za levný potlesk.​

Máš hranice, přes které nikoho nepouštíš.​

Žiješ v pravdě, která ostatní pálí, protože oni sami v ní žít nedokážou.

​7. Přestaň si vyčítat svou přirozenost​

Žít tak, jak to cítíš, není chyba v programu. 

Je to ten nejzdravější projev lidské duše. 

Pokud cítíš, že máš jít doleva, zatímco všichni táhnou doprava, jdi. 

Pokud cítíš, že máš mlčet, zatímco všichni křičí, mlč.
​Nevyčítej si, že nejsi "pro každého". 

Ani ty nejlepší věci na světě nejsou pro každého. 

Výběrová káva taky nechutná všem a hluboký les taky každého neláká.
​Tvoje neoblíbenost u nesprávných lidí je tvoje propustka ke svobodě. 

Není to o tom být zlá nebo arogantní. 

Je to o tom být natolik věrná svému vnitřnímu hlasu, že jsi ochotná riskovat i to, že zůstaneš chvíli nepochopená. 

Protože ten pocit, když večer usínáš a víš, že jsi neudělala jediný kompromis se svou integritou, je tisíckrát sladší než falešný úsměv od někoho, kdo tě chce jen využívat.

​Žij tak, jak to cítíš. Teď a tady. Bez omluv a bez výčitek.
 

​Vlčí vzkaz na závěr:

Až příště ucítíš,že tě někdo "nemusí",
narovnej se. 

Zhluboka se nadechni a poděkuj si. 

Znamená to totiž, že jsi skutečná. 

A v tomhle plastovém světě je být skutečná ten největší rebelsky hrdý čin, který můžeš udělat. 🐺🤍🌿