Až si dovolíš žít

Až přijde ta správná chvíle.

Až budu silnější.

Až budu vědět víc.

Až budu jistější, hubenější, klidnější…

Až budu dokonale připravená.Potom začnu.

Jenže AŽ je místo, které neexistuje.

Je to jen tichá past, která nám šeptá, že teď nejsme dost.

Že ještě nemáme právo začít.

Pravda je jiná.

Začínáme právě tam, kde stojíme.

S tím, co máme, s tím, kým jsme.

Nedokonalí, rozechvělí, ale opravdoví.

Cesta se nestane bezpečnější tím, že čekáme.

Stane se jasnější až tehdy, když na ni vykročíme.

Každý krok vpřed něco vylepší.

Každá chyba nás posílí.

Každý pokus nás přiblíží tomu, co si přejeme.

A proto AŽ není brána. 

AŽ je výmluva.

Skutečná brána se jmenuje TEĎ.

A v tomhle okamžiku jsi dostatečná.

Dost dobrá.

Dost připravená.

Začni.

Cesta se postará o zbytek.